Rozbory vody

Rozbory pitné vody provádíme v rozsahu daném vyhláškou MZd č. 252/2004 Sb. v platném znění. Nejčastěji požadovaný rozbor, tzv. krácený zahrnuje hlavní chemické, mikrobiologické a senzorické ukazatele. Tento rozsah je dostačující např. pro kolaudaci objektu a stojí 1621 Kč. Vzorek vody je nutno odebrat do speciálních vzorkovnic. Odběr si můžete provést sami, ale vzorkovnice si musíte u nás vyzvednout. V laboratoři jsme každý pracovní den od cca 6:30 do 16:00 hodin. Předáme Vám sadu vzorkovnic a vysvětlíme i techniku odběru. Pokud byste preferovali odběr vzorku certifikovaným vzorkařem, kontaktujte naši laboratoř telefonicky nebo e-mailem.

Pokud je to možné, odebraný vzorek dopravte do laboratoře co nejdříve po odběru, nejpozději však do 24 hodin. Do té doby musí být uchován v chladu a temnu při 4°C (spodní část chladničky).

Příjem vzorků pitné vody:

Pondělí - čtvrtek 6.30 – 16.00 hodin (případně jiný termín na základě předchozí domluvy)

K odběru je vhodné zvolit místo s největším odběrem vody. Před zahájením vlastního odběru je vhodné z vodovodního kohoutku odstranit veškeré doplňky (sítka, nástavce a perlátory), které by mohly být zdrojem znečištění. Je nutné si umýt ruce a pracovat s maximální pečlivostí. Pečlivost při odběru má zásadní vliv na výsledek mikrobiologického rozboru.

• Vzorek se odebírá až po důkladném odpuštění vody z trubek – do ustálení teploty odebírané vody, minimálně však 5 minut středním proudem a průtok se již dále neupravuje (hrozí tak strhávání usazenin, které se mohou dostat do vzorkovnice).

• Vzorkovnice pro chemický rozbor (skleněné) se naplní po okraj, pokud možno bez vzduchové bubliny.

• Vzorkovnice pro mikrobiologický rozbor je sterilní – otevře se těsně před vlastním odběrem.

Je nutné se vyvarovat kontaminace uzávěru a hrdla po odšroubování, vzorkovnice se předem nevyplachuje, naplní se asi do ¾ objemu (musí zůstat vzduchová bublina).

Vzorek pro mikrobiologický rozbor nedoporučujeme odebírat z vodní hladiny studny a ze zahradních hadic.

Organoleptické ukazatele vody jsou ukazatele, které lze hodnotit lidskými smysly, tedy chuť, pach, případně barva, zákal

Vyhláška MZd č. 252/2004 Sb. v platném znění udává tyto mezní hodnoty uvedených prvků:

Železo 0,2 mg/l. V případech, kdy vyšší hodnoty železa ve zdroji surové vody jsou způsobeny geologickým podložím, se hodnoty železa až do 0,5 mg/l považují za vyhovující požadavkům této vyhlášky za předpokladu, že nedochází k nežádoucímu ovlivnění organoleptických vlastností vody, a to ani formou občasného viditelného zákalu.

Mangan 0,05 mg/l. V případech, kdy vyšší hodnoty manganu ve zdroji surové vody jsou způsobeny geologickým prostředím, se hodnoty manganu až do 0,1 mg/l považují za vyhovující požadavkům této vyhlášky za předpokladu, že nedochází k nežádoucímu ovlivnění organoleptických vlastností vody.

Zvýšený obsah železa a manganu se může projevit nepříjemnou kovovou pachutí, zabarvením vody nebo tvorbou rezavých skvrn na sanitární keramice. Tento problém je technicky řešitelný odželezňováním nebo odmanganováním vody.

Tvrdost vody je vlastnost, která vyjadřuje sumu vápníku a hořčíku ve vodě. Pokud voda obsahuje větší množství solí vápníků a hořčíku, nazýváme ji tvrdou, vodu s nízkým obsahem solí těchto prvků nazýváme měkkou.

Voda s vysokou tvrdostí obvykle nepředstavuje zdravotní riziko, ale může vést k technickým problémům (zanášení rozvodů vody, bojlerů praček, myček a dalších spotřebičů vodním kamenem). Voda s nízkou tvrdostí má příznivé účinky na pročišťování organismu, ovšem dlouhodobé pití velmi měkké vody může být nebezpečné, protože může způsobit vyplavování minerálních látek z těla. Z technického hlediska může velmi měkká voda působit korozivně na potrubí, beton apod.

Jako jednotka tvrdosti vody se používá mmol/l (milimol na litr). Velmi měkká voda má hodnotu do 0,7 mmol/l a velmi tvrdá od 3,2 mmol/l. Optimální hodnota tvrdosti vody z hlediska lidského zdraví je 2,0 – 3,5 mmol/l, což je rozmezí hodnot doporučených vyhláškou MZd č. 252/2004 Sb.

Rozbory pitné vody se provádějí podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 252/2004 Sb. v platném znění (dále jen Vyhláška). Tato vyhláška uvádí seznam mikrobiologických, chemických a organoleptických ukazatelů, jejich doporučených, mezních a nejvyšších mezních hodnot, které musí být dodrženy, aby voda mohla být používána jako pitná.

Z mikrobiologických ukazatelů je důležité především stanovení koliformních baktérií, enterokoků a Escherichia coli. Tyto baktérie nesmí být ve vodě určené k pití přítomny, protože mohou způsobit zdravotní problémy – průjmy bolesti břicha, horečku, u oslabených jedinců mohou resistentní kmeny E. coli vyvolat i závažné stavy. Do pitné vody se tyto skupiny baktérií mohou dostat například po kontaminaci odpadní vodou, močůvkou a podobně.

Z chemických ukazatelů se nejčastěji posuzuje obsah dusičnanů, které se do pitné vody mohou dostávat především z dusíkatých hnojiv používaných v zemědělství. Zdravotní riziko mohou nadlimitní koncentrace dusičnanů představovat pro nejmenší kojence, těhotné ženy a osoby s poruchami metabolismu. Ze stejného důvodu se v pitné vodě stanovuje obsah dusitanů, na které se dusičnany přeměňují při zažívání. Další dusíkaté sloučeniny, obsahující amonné ionty mohou být ve vodě indikátorem znečištění odpadními vodami, proto je vhodné jejich obsah kontrolovat. Pro praktické používání vody je dobré znát její tvrdost, což je součet sloučenin iontů vápníku a hořčíku. Dále je vhodné znát koncentraci železa a manganu ve vodě. Tyto prvky v běžných koncentracích nepředstavují zdravotní riziko, zvýšené koncentrace se ale mohou projevit nepříjemnou kovovou pachutí vody a způsobovat i vznik rezavě zabarvených skvrn na sanitární keramice.

Organoleptické ukazatele jako je pach, chuť, barva nebo zákal mohou jednoduchým a rychlým způsobem upozornit na možné problémy s vodou, z tohoto důvodu se voda testuje i tímto způsobem.

Vyhláška v současném platném znění stanovuje hygienické limity pro 10 mikrobiologických a více než 50 chemických ukazatelů. Patří mezi ně pesticidní látky, těžké kovy, rezidua různých organických látek a další možné kontaminanty. Úplný rozsah daný vyhláškou je povinný pro provozovatele vodovodů a podnikatelské subjekty; černost rozborů je rovněž dána vyhláškou. Pro individuální zásobování pitnou vodou nejsou žádné rozbory předepsány, záleží na rozhodnutí majitele studny a zvážení všech rizik. S případným výběrem dalších ukazatelů rozboru vody Vám rádi poradíme.

1. U odpadních vod je několik typů standardních rozborů. Jaký rozsah rozboru je pro Vaši ČOV požadovaný, zjistíte z Provozním řádu (PŘ). PŘ určuje i četnost kontrolních odběrů. PŘ by měl být sestaven dle platné legislativy v době schválení .

2. Rozsah rozboru se liší dle toho, zda je odpadní voda vypouštěná  do povrchové vody (řeka, vodoteč, rybník) nebo do vody podzemní (zasakování do půdní vrstvy) a dále dle data uvedení čistírny do provozu.

3. Výsledky rozboru odpadní vody nebo revizní zprávu o stavu čistírny máte povinnost zaslat příslušnému vodoprávnímu úřadu.

Legislativa uvádí, že je třeba odebírat vzorky na vstupu a výstupu z domovní ČOV, prokazuje se tím účinnost čištění; celkem tedy 2 vzorky. V praxi ale dost často stačí předložit jen jeden vzorek z výstupu, opět záleží na tom, co máte v provozním řádu.

Pokud není v provozním řádu uvedeno jinak, vzorek můžete odebrat sami. Odebírá se vždy z výstupu z ČOV. Je možné použít vlastní čistou vzorkovnici o objemu alespoň 1,5 litru (např. PET láhev od balené pitné vody bez příchutě). Po odebrání je vzorek třeba doručit co nejdříve do laboratoře.